|
|
K Vánocům mnozí dostali nebo si koupili nový notebook. Co ale se starým třeba i porouchaným notebookem? Může sloužit prarodičům pro přístup na internet nebo dětem na hraní jednoduchých her. Chce to jen trošku zručnosti. Vždy je ale důležité dbát na bezpečnost a počítat s tím, že můžeme notebook nenávratně poškodit ještě více.
Vadný LCD panel: Je to asi nejčastější porucha notebooků. Pokazí se podsvětlení - vyhoří samotná podsvětlovací CCF trubice (zářivka) nebo měnič (invertor) který dodává vysoké napětí CCF trubici. Invertor s trochou štěstí nalezneme na aukru, co když ale ne? Můžeme použít invertor z tzv. “Neonů” k PC. Ztratíme sice komfort regulace jasu, přijdeme o mobilitu, ale jisté řešení to je. Pro napájení invertoru použijeme 9-12V adaptér. Invertor by měl být co nejblíže LCD - vodiče vysokého napětí by měly být co nejkratší - nejlépe ty původní. Invertor by měl být v krabičce tak, aby nedošlo k nechtěnému dotyku - napětí by nemělo být životu nebezpečné ale je to rozhodně nepříjemné když se jej dotknete. Vadnou CCF trubici lehce nevyměníme.
Další možností pokud má notebook alespoň VGA výstup je koupení staršího LCD monitoru. Poškozený LCD panel notebooku opatrně odmontujeme a odpojíme - většinou šrouby na pantech a odpojení jednoho datového a jednoho napájecího kabelu, případně odpojení kabelu od antény WIFI, kamerky… Dostaneme tak počítač v klávesnici a k tomu monitor. Většina notebooků hned po startu klonuje obraz do VGA a proto můžeme plnohodnotně takto používat notebook jako slabší stolní PC.
Vadný HDD: Vadný pevný disk lze nahradit novým nebo můžeme připojit větší USB Flash disk a na něj nainstalovat linuxový OS.
Jaký OS: Nejvhodnější variantou je použít Linux a nejlépe UBUNTU. Můžeme jej nainstalovat na 8 GB USB Flash disk v případě že nemáme HDD, UBUNTU nalezne většinu HW, je stabilní a nenáročný OS. Je přímo ideálním OS k počítači pro přístupem na internet nebo hraní jednoduchých her, kterých je pro Linux dostatek.
Takto spravený notebook může posloužit prarodičům pro přístup na internet nebo třeba jako stanice do dílny pro poslech hudby.
Máme-li notebook, který by jinak skončil na smetišti, můžeme se pokusit jej spravit a ještě využít. Třeba ještě někomu poslouží. Jistě naleznete i jiné řešení - můžete se podělit v diskuzi s nápady.
Při svých pokusech vždy dbejte na bezpečnost a pokud nemáte patřičné znalosti pak přenechejte úpravy znalejším lidem ve svém okolí. Při nesprávném zapojení může dojít k nebezpečí požáru i při jinak zdraví bezpečných napětí a proudech!!!
LG Optimus One (P500) je levný a přesto velmi slušně vybavený mobilní telefon a komunikátor. Ve výbavě nechybí 3G, GPS, WI-FI, akumulátor s velkou kapacitou 1500mAh (3,7V), kapacitní dotykový displej atd. Uvnitř nalezneme OS Android v nejnovější verzi 2.2 Froyo a celý systém je poháněn 600 MHz procesorem.
-
Ve středu 20. října se na e-shopu Vodafonu konečně dal koupit Optimus One za pěkných 4977 Kč bez SIM. Protože jsem na tento telefon dlouho čekal, tak jsem jej ihned objednal a důkladně otestoval.
Dříve jsem byl uživatelem telefonů SIEMENS a následně PALM, kde jsem preferoval HW QWERTY klávesnici. I přes odzkoušení iPhone jsem zůstal věrný PALMu s OS WM 6.5. Bohužel s nástupem WP7 jsem hledal novou alternativu a Android byl jasná volba.
Základní parametry:
CPU: ARMv6 600 MHz
RAM: 419 MB (DLE ROM)
Interní paměť: 165 MB
Displej: Kapacitní, 320×480px, TFT, 262k barev
Další parametry: A-GPS, 3G, EDGE, WI-FI, Bluetooth, pohybový senzor, kompas, 3,5mm Jack, 1500 mAh (3,7 V) akumulátor, micro USB, microSDHC, fotoaparát 3.0 Mpx, FM rádio, Android 2.2 Froyo.
-
Obsah balení, konstrukce telefonu
V malé krabičce naleznete samotný telefon polepený ochrannými fóliemi s již vloženou 2GB microSD kartou, obyčejné sluchátka s mikrofonem (pecky), akumulátor, tištěný český návod a nabíječku s odpojitelným USB kabelem. Na paměťové kartě je instalátor synchronizačního programu pro PC.
Samotný telefon působí velmi decentním a jednoduchým vzhledem. Přes svou jednoduchost je vzhled moderní. Čelní strana je obsazena velkým dotykovým (kapacitním) displejem s úhlopříčkou 3,2”. Pod displejem se nachází čtyři tlačítka - hledání, zpět, domů, menu.
Na pravém boku telefonu jsou umístěny dvě tlačítka (kolébka) pro ovládání hlasitosti - a v některých aplikacích i pro posouvání v textu, na stránce. Levá strana je prázdná.
Při pohledu zhora objevíme tlačítko napájení (umí i zamknout displej) a zdířku pro 3,5mm Jack (stereo + mikrofon). Zespod je konektor micro USB a mikrofon.
Zadní strana je rovná, tvořená po celé ploše odnímatelným krytem akumulátoru. Fotoaparát je mírně zapuštěný což slouží jako jednoduchá prevence před poškrábáním jeho čočky.
Celkově je konstrukce velmi pevná a nic se neprohýbá, nevrže. Klávesy se mačkají velmi příjemně a jistě.
Telefon se pohodlně drží v ruce, psát SMS lze při troše cviku i jednou rukou. Povrch telefonu je podle mě mírně pogumovaný, což by mělo zvýšit odolnost proti oděrkům. Displej je lesklý a náchylný na otisky prstů.
-
Seznámení s telefonem, Android 2.2 Froyo
Po zapnutí telefonu a zadání PINu můžeme začít s nastavením a užíváním. Doporučuji propojit telefon s google účtem - dostaneme tak kvalitnější spolupráci e-mailu, kalendáře a jiných funkcí. V základní výbavě jsou nainstalovány jen některé programy, zbytek ale není problém doinstalovat pomocí Android Marketu (placené i neplacené programy či hry).
Úvodní (Home) obrazovka je tvořena 5ti nebo 7mi slide obrazovkami, které jdou dodatečně upravit (pozadí, aktivní animované pozadí, přidávat funkce - widgety, přidávat ikonky zástupců programů atd.) Systémová lišta ukazuje hodiny, stav baterie, stav sítí a některé spuštěné programy. Systémová lišta jde rozrolovat rychlým pohybem dolů a zobrazí tak přístup k některým aktivním programům a také k nastavení (On/Off) Wi-FI, Bluetooth, GPS, datové přenosy, vibrace/vyzvánění.
Spodní lišta obsahuje ikonky pro vstup do seznamu instalovaných programů, a dále ikonku kontaktů, vytáčení telefonního čísla, sms a mms, internetového prohlížeče.
Nové programy lze sehnat na android marketu nebo je instalovat i z jiných zdrojů (internet, paměťová karta). Já jsem doinstaloval: ICQ, čtečku E-BOOK (iREADER), jízdní řády (Pubtran), task manager (Advanced Task Killer), QR čtečku (Barcode Scanner), Tachometr (Velox), Kompas (Copmpas Pro), Turistické a offline mapy (MapDroid a RMaps), program pro zasílání SMS přes bránu vodafone (SMS VODAFONE), a koupil navigaci Navigon.
Samozřejmě můžeme instalovat a odinstalovat další programy - vodováhu, facebook, hry, čtečky, souborové manažery a různé blbůstky.
Takže Android Froyo po své funkční stránce nezklamal a rozhodně se jedná o velmi propracovaný a stabilní OS. Systém kombinuje otevřenost WM a stabilitu iOS.
-
Fotoaparát
Fotoaparát v telefonu jako umělecký zdroj fotek je nesmyl. Na dokumentační fotky je ale fotoaparát v Optimus One dostatečný. Rozlišení je použitelné i pro promítání na stolním počítači. Přímo v mobilu můžeme upravit rozlišení, vyvážení bílé, ISO, použít časovač, přidat GPS polohu snímku. Při kvalitním osvětlení jsou fotky hezké a použitelné i k tisku malých formátů. Horší světelné podmínky ale hodně snižují kvalitu fotografií. Když nemáme po ruce jiný foťák tak nám integrovaný nouzově postačí. Jen je škoda absence přisvětlovací diody - hlavně při focení dokumentů.
-
Používání, výdrž baterie
Jelikož má Optimus One poměrně velký akumulátor s kapacitou 1500mAh tak můžeme hojně využívat jeho funkcí. Večer před spaním nabiji baterku a vypnu Wi-Fi a GPS. Není pak problém ráno při jízdě do práce či školy poslechnout hudbu (1h), zapnout ICQ na pozadí (5h), navigovat se pomocí GPS nebo surfovat přes WI-FI s maximálním jasem displeje (2h), napsat 20 sms a 20 minut telefonovat. Stále nám zůstane ještě více než 30% baterky.
Novou hudbu pohodlně nahraji přes USB z PC (kliknutím na aktivaci MASS STORAGE). Pokud potřebuji internet v notebooku a není dostupná žádná WI-FI, lze se připojit k telefonu pomocí WI-FI a využít jeho datových přenosů. GPS je velmi rychlé a s použitím A-GPS (stahování pozic ze sítě operátora) je nalezení signálu takřka okamžité.
Displej je dostatečně velký na navigaci a pohodlné prohlížení videa či fotografií. Orientace displeje se mění dle naklonění telefonu a tomu se samozřejmě přizpůsobí i klávesnice (LG nebo Android klávesince, QWERTY nebo klasická klávesnice mobilního telefonu).
Reprodukce zvuku z integrovaného reproduktorku je při hovoru bezchybná. I vyzvánění je hlasité a čisté. Na poslech hudby se ale tento reproduktorek nehodí - je lepší koupit kvalitní sluchátka.
-
Koupit či nekoupit? HTC, iPhone, něco s WP7 nebo Optimus One?
Optimus One za cenu kolem 5000 Kč nemá rozhodně konkurenta - dílenské zpracování je na velmi slušné úrovni, nejnovější Android, dostatečný výkon procesoru, HW výbava, poměrně velký displej. Nejedná se o žádný Hi-END ale na druhou stranu tento dostatečný HW šetří baterku. HTC mají mnohdy výkonnější HW avšak menší kapacitu akumulátorku a také jsou dvakrát dražší. iPhone je spíše módní doplněk za mnohonásobně vyšší cenu a WP7 nemá v ČR žádnou podporu a tak je to spíše uzavřená a nevydařená platforma.
Jestliže sháníte čistě dotykový telefon na internet, navigaci, volání, sms a prostě od každého trochu za málo peněz a s velkou výdrží, pak je Optimus One ta správná volba.
Mě jakožto náročnějšímu uživateli, který s oblibou používal PALM telefony s WM a HW QWERTY klávesnicí, telefon OPTIMUS ONE vyhovuje - rozumné rozměry, svělý HW, výdrž, příznivá cena.
Odkazy na komletní parametry: Mobilmania, Web LG.
Doplnění: Telefon J2ME (mobilní javu) nepodporuje, ale existuje aplikace (přímo do mobilu), která umí J2ME upravit a nainstalovat jako klasickou Android aplikaci - ovšem horší je to s ovladatelností pokud není aplikace upravena pro dotykové displeje. Případně jsem na marketu zahlédl i J2ME runner ale ten jsem netestoval.
Nedávno proběhla blogovací soutěž na téma ALL-IN-ONE o počítač Lenovo ThinkCentre A70z. Zadařilo se a já jsem tento “vše v jednom” počítač vyhrál. Chci tímto poděkovat redaktorům ŽIVĚ a firmě LENOVO za skvělou soutěž a bezva výhru.
Lenovo ThinkCentre A70z je skvělý multimediální počítač. Za 19” displejem je zabudován celý počítač včetně reproduktorků, webkamery, mikrofonu, DVD-RW mechaniky, konektorů atd. Vše je tedy komfortně instalováno v jedné “škatulce”.
Základní parametry dodaného počítače:
Počítač je vynikajícím multimediálním řešením. Přes nízkou spotřebu (do 150W) je to vhodný kandidát pro kancelářské práce, sledování videa, domácí editaci fotek, brouzdání po internetu, sledování TV po zakoupení TV tuneru. Na běžnou činnost je to dokonalý pomocník, který šetří místo (nepotřebujete žádnou velkou PC bednu). S hraním her je to už trošku těžší. Nejnovější hry si na největší detaily rozhodně nezahrajete. S většinou her na nízké detaily by ale problémy být neměly (tedy mimo GTA 4 a MAFIA II, které nemusíte zkoušet ani instalovat).
Počítač je tedy vhodný pro běžné nenáročné uživatele, kteří chtějí úsporný ale přesto velmi kvalitní počítač. Pokud si občas pustíte hry typu Command and Conquer 3, SimCity 4, Sims 3, Call of Duty 2 pak s hraním na nižší detaily při plném rozlišení problém mít nebudete a proto je toto počítač vhodný i pro vás.
Výhody Lenovo ThinkCentre A70z:
Nevýhody Lenovo ThinkCentre A70z:
Když k tomuto modelu dokoupíme BT bezdrátovou myš a klávesnici, Wi-Fi do USB, DVB Tuner, pak dostaneme úžasný multimediální počítač do pracovny nebo dětem do pokoje.
Baví vás matematika, elektronika, technika, programování, nebo celkově věda? Chcete si sami něco vyzkoušet nebo naopak naučit něco své děti? Chcete postupně pronikat do tajů vědy a techniky bez jakéhokoliv násilného učení? Pak je tady Yenka - velký simulátor a učební pomůcka v jednom.
Yenka je simulátor všeho možného z vědy a techniky. Celé ovládání je interaktivní a přehledné. Většina problémů je řešena blokovým sestavováním a proto je vhodná i pro laiky.
Yenka:
Pro domácí užití se můžete zaregistrovat a program si zdarma stáhnout. Při spuštění musíte ale vždy potvrdit, že používáte program doma a ne ve škole. Pro školy je možno licenci zakoupit.
Vývojové diagramy, programování:
Vytváření jednoduchých programů pomocí vývojových diagramů. Snadno pochopíte princip tvorby programů např. pomocí níže zobrazeného programu na uvaření kávy. Program začne kliknutím na START a provede přidání kávy do hrnku, uvaření vody, nalití vody do hrnku, přidání cukru, přidání mléka a následně program skončí. Můžeme tvořit různé a složité programy (podmínky, cykly…) pro zábavu,, učení se, nebo jako projekty do školy.
Podobně lze naprogramovat a rozpohybovat i postavičky, auta, nebo jiné prvky.
-
Matematika, statistika, geometrie:
K dispozici je dvou i tří rozměrná geometrie pro vytváření modelů. Modely využijme jak pro výpočty (obsahy, obvody) tak i třeba při návrhu pro výrobu papírových či jiných modelů.
Simulace jsou k dispozici i z oblasti statistiky a pravděpodobnosti. Vytvoříme si jednoduchou ruletu, házecí kostku, terč či jiné situace a lehce je vyhodnotíme.
-
Věda, chemie, fyzika:
Co se stane když smícháme sodík s vodou? Jak se vyrábí elektřina? Jak funguje optika ve fotoaparátu? Na to nalezneme odpověď v záložce Science. Můžeme si klidně i sestavit vlastní soustavu čoček a pozorovat změny v obraze, odraze, lomu.
Sestavme si vlastní optiku pro fotoaparát a pozorujme výsledný obrázek.
Demonstrace spotřeby jednotlivých domácích spotřebičů. Po doplnění konkrétních hodnot snadno získáme informace o spotřebě celého našeho domu nebo bytu.
Výrobu a distribuci elektřiny si vyzkoušíme na jednoduchých a názorných modelech s animacemi. Samozřejmě modely lze upravovat a zkoušet vše možné - i destruktivní a ve skutečnosti nebezpečné zapojení.
-
Technologie, elektronika a elektrotechnika, schémata, programování mikroprocesorů, soustrojí:
Potřebujete si odzkoušet zapojení součástek (a jejich hodnot) před samotnou realizací nebo se jen naučit Ohmův zákon do fyziky? Sestavte si schéma z velkého množství součástek a objevujte tajemství elektroniky.
Samozřejmě nesmějí chybět logické prvky AND, OR, NOT atd. Můžeme tedy testovat i číslicovou techniku bez obav, že spálíme nějaký integrovaný obvod.
Chceme-li naprogramovat mikroprocesor PIC pak máme prostor k realizaci programu od vývojového diagramu po simulaci.
A co by to bylo za simulace bez ozubených soustrojí.
-
Výše jsou uvedeny jen některé možnosti tohoto programu. Uživatel má k dispozici ukázkové modely a schémata. Samozřejmě lze sestavovat vlastní modely a testovat tak nespočet kombinací a variant. K simulacím lze přidávat popisky a komentáře, ukládat hotové projekty a využít je v placené verzi pro výuku.
Malou nevýhodou je někdy špatná přehlednost a pro někoho i angličtina. Program pro vás ale může být motivací pro zdokonalení angličtiny.
Máme zde tedy velmi mocný nástroj, který otevře svět vědy a techniky i naprostým laikům.
Doporučuji si prográmek stáhnout a vyzkoušet.
Žijeme v médii propojeném světě. Skoro každý člověk má přístup k aktuálním informacím a událostem. Informace se šíří díky internetu téměř okamžitě a téměř kamkoliv na světě. Internet a následně i televize, rádia jsou hlavními zdroji aktuálního dění. Nehrozí ale zneužívání těchto médií politickými uskupeními, skupinami lidí, vládami, státy, tajnými službami, teroristy, crackery?
Každý den lidé sledují televizi, telefonují, čtou informace na internetu. Jsou to ohromné zdroje dat, které tady dříve nebyly. Společnost je v podstatě závislá na těchto informačních kanálech. Bez nich by se rázem zhroutily burzy, velké části zásobování, světové ekonomiky by také utrpěly. Jen si vzpomeňte co všechno je závislé na telefonickém hovoru, internetu a datových sítích, e-mailech - skoro všechno.
Představme si nové cíle teroristických útoků, nebo útoků některých zemí na tyto média. Vyřazením, přetížením nebo jiným omezením funkčnosti by takovéto skupiny lidí nezpůsobili sice ztráty na životech, ale narušili by chod moderní společnosti k nepoznání. Bylo by to horší než se jen vrátit o několik desítek let zpět k původnímu fungování společnosti. Z ničehož nic bychom nemohli zavolat obchodním kolegům, nedostali bychom se k e-mailům, bankovní systémy by měly potíže. Časem by se samozřejmě vše spravilo, ale jak dlouho by to trvalo? A jaké škody by to způsobilo?
Internet je decentralizovaná síť, která dokáže fungovat i při velkém fyzickém poškození. Mnoho lidí si ale neuvědomuje jak je snadné snížit stabilitu a propustnost celé této sítě. Stačí jeden problémový prvek v páteřních sítích internetu a celý systém kolabuje. Podobně lze dosáhnout nestability ovládnutím mnoha stanic a díky nim pak vytěžovat celou síť. Proto hrozí nebezpečí i zevnitř sítě.
Dalším faktorem je zneužívání a ovládání těchto médií. Kdo ovládá média nebo jim podsouvá potřebné informace, ten je může velmi lehce zneužívat. Mnoho malých mediálních kanálů nelze ovládnout (od toho tu máme “náhubkový” zákon atd.) Velká média informují masu lidí a proto můžou být hlavním zdrojem dezinformací.
Podobně jako v bývalém režimu ovládala skupina lidí TV, rozhlas a noviny (informace ze zahraničí byly jen zpostředkované a nikdo si je nemohl ověřit), tak podobně dneska můžou být informace zkreslené například o vstupu USA na území Iráku (zkreslená záminka). Vláda či země, která má tyto možnosti je lehce zneužije. V Číně nebo KLDR není takový problém obyvatelstvu podsunout falešné informace. V “demokratických” zemích je to ale složitější a chce to jistý nenápadný systém. Těžko říct jestli se něco takového děje.
Nesmíme ale zapomenout i na naši osobní závislost na těchto technologiích. Co by se stalo když bychom se nedostali ke svým datům na internetu? Je dobré zálohovat na síť? Co když selžou tyto datové úložiště a nebo co když naše data někdo zneužije?
V USA je několik tajných služeb, které šmírují snad vše co se děje. Dokonce jeden bývalý zaměstnanec v rozhovoru tvrdil, že mimo území USA je sledování snazší protože na území USA se musí dodržovat jistá přísnější práva tamních obyvatel. Podobné odposlechy a špionáž mají určitě i jiné země jako Čína, Rusko, KLDR. I u nás může být nějaká taková skupina lidí (i když v našem Kocourkově těžko říct).
Člověk by neměl trpět paranoiu ale měl by vědět jaké jsou možnosti a jaké můžou být následky. Lidé by neměli věřit všemu co vidí v TV nebo čtou na internetu. Je to podobné jako bychom se chtěli v odříznuté civilizaci učit anglicky a místo toho vás někdo učil čínsky. Rozdíl bychom poznali až po návštěvě některé anglicky mluvící země.
V posledních několika dnech se mluví o tom, že Microsoft přemýšlí o koupi Adobe. Adobe je znám svými programy pro zpracování grafiky a také mnoha patenty a právy - například k Flashi. Co by se ale stalo, kdyby byl Adobe koupen Applem?
Apple se proslavil mezi běžnými evropskými uživateli především iPhony. Politika Applu je zvláštní ale tím, že co nemůže mít úplně pod kontrolou, to radši podporovat vůbec nechce. Příkladem je podpora (nebo spíše nepodpora) Flashových internetových obsahů. Apple se od začátku staví k této technologii poměrně odvráceně. Na svých zařízeních (tedy na nejrozšířenějších iPhonech) můžou tedy mít jablíčkáři problém se zobrazováním Flash webového obsahu.
Jiné větší platformy nemají tak velké problémy s Flashem. Vždyť i starý telefon s WM a 300MHz procesůrkem dokáže po instalaci Flashe (odlehčené verze nebo pomocí dalších prohlížečů) bez problémů přehrát tento obsah. Ve výkonu (i přes jisté vytěžování CPU Flashem) tedy problém není. Kde je tedy chyba?
Jistým řešením by pro Apple mohlo být koupení firmy Adobe. S nejrozšířenějším placenými grafickými editory by se Apple dostal i k technologii Flashe a tak by jej mohl do jisté míry (postupně) eliminovat na internetu. Zvládl by to zastavením prodeje nových Adobe Flash editorů i pluginů do prohlížečů, ukončením vývoje a také možná změnou licence pro provoz tohoto webového obsahu. Jablíčkáři jásající spokojeností na jedné straně, naštvaní ostatní uživatelé na straně druhé - tak by to asi celé dopadlo. Jediná možná výhoda, která se tady nabízí, je volná cesta pro HTML5 (co nejrychlejší dokončení standardů HTML5).
Druhou cestou pro Apple by bylo začlenění Flashe do svého iPhonu a jiných produktů. Nebylo by to ale divné? Přece jen takový špatný a opovrhovaný Flash koupit a následně začlenit do svých produktů?
Kdyby Apple koupil Adobeho, pak by ovlivnil celý internet a nejen své produkty. Byla by to celkem zajímavá cesta. Ale kdo ví jak to celé skončí. Možná bude Adobe v rukou Microsoftu a tedy v rukou jakéhosi konkurenta a nepřítele Applu.
QR CODE je dvourozměrný čárový kód. Podobně jako běžný čárový kód může obsahovat informace. QR kód nabízí ale mnohem více možností než obyčejný čárový kód. Dříve se vyskytoval hlavně v průmyslu a v zásobování (snadnější manipulace s výrobky a zbožím). V době chytrých telefonů s fotoaparáty může být QR kód užitečný i nám.
QR kód umí uchovat informace o velikosti až 3000 bytů. Tyto informace můžou být v podobě obyčejného textu, telefonního čísla, internetového odkazu, nebo SMS zprávy.
Obyčejný text: až 250 znaků (teoreticky až 4300 znaků - ovšem velikost obrazce je již téměř nepoužitelná).
Tel. číslo: které umožňuje jeho okamžité vytočení.
Internetový odkaz - klasický odkaz na jakoukoliv stránku (v rozumné délce odkazu).
SMS zpráva: předvyplněna SMS zpráva i s telefonním číslem adresáta.
-
QR kód přečteme lepším mobilním telefonem (chytré telefony, podpora Javy, kvalitnější fotoaparát v telefonu). Do telefonu nainstalujeme čtečku QR kódů a po spuštění vyfotografujeme kód. Čtečka přeloží kód a nám se zobrazí jeho obsah. Může to být text (reklama, informace, GPS souřadnice …), telefonní číslo přichystané k vytočení nebo uložení, odkaz na web, který můžeme ihned bez psaní adresy navštívit, nebo předvyplněna SMS (objednávka, rezervace…).
Využití je tedy mnoho. QR kód umístíme na letáky, vizitky, webové stránky a tím zvýšíme šanci na kontakt s čtenáři, zákazníky. Kód může posloužit i k soutěžím nebo jen pro zábavné aktivity.
-
Jak vytvářet a jak číst QR CODE?
Vytvořit QR CODE můžeme lehce zde: http://qrcode.kaywa.com/
Čtečky pro Symbian nebo v Javě najdete zde: http://reader.kaywa.com/getit
Případně čtečka od seznamu je zde: http://www.smobil.cz/qrcode/seznamqr
Velmi kvalitní čtečka QuickMark zde: http://www.quickmark.com.tw/En/basic/download.asp
Pomocí Googlu nebo marketů pro danou platformu naleznete i jiné čtečky nebo generátory.
Generovaný kód mění svou velikost (rozměry) v závislosti na počtu znaků. Pro krátkou zprávu tedy postačí malý obrázek, pro velkou dlouhou zprávu se ale vygeneruje obrovský obrázek, který je fotoaparáty špatně čitelný. Fotoaparáty se špatným ostřením do 30cm můžou mít problém s čtením kódů. Obrázek by měl být co největší a co nejostřejší.
-
Já osobně jsem rád za každou informaci v QR podobě. Hlavně přenos GPS souřadnic nebo třeba telefonní číslo, které nemusím vyťukávat do telefonu ale během okamžiku namířím kamerou v mobilu na QR kód, potvrdím a vytáčím dané číslo.
QR kódy jsou poměrně starší záležitost avšak až s použitím nových mobilních telefonů se snad tato možnost přenosu informací rozšíří.
Skoro každý kdo cestuje s notebookem či jiným mobilním počítačem někdy řešil problém ručního nastavování sítě. Doma máte nastavení sítě automatické (IP…), v práci či škole musíte údaje vyplňovat ručně. Po každé změně sítě vás čeká otravné nastavování. NetSetMan umí ale vše provádět automaticky na kliknutí.
NetSetMan:
Před samotným používáním programu doporučuji pojmenovat si síťové adaptéry na např. LAN, WI-FI, 3G, tak, aby bylo zřejmé o jaké připojení se jedná.
Po instalaci se program spustí v češtině. Zobrazí se nám 6 záložek (pro 6 sítí). Jednotlivé záložky si můžeme pojmenovat dle našich požadavků např. WI-FI DOMA, WI-FI PRÁCE, LAN UČEBNA, atd.
V každé záložce si vybereme adaptér (WI-FI, 3G, LAN a jiné síťové připojení v počítači) který chceme nastavit v daném profilu - záložce.
V dané záložce - profilu, můžeme nastavit základní parametry sítě: IP adresu, bránu, DNS, název bezdrátové sítě atd.
Program má mnoho nastavení a je celý v češtině, proto se v něm lehce zorientuje každý pokročilejší uživatel.
Aktivaci profilu provedeme kliknutím na “Aktivovat” nebo myší z nabídky programu v systémové liště Windows.
Začátečníkům nebo laikům může natavit program někdo zkušenější a volbu sítě pak zvládne začátečník sám jednoduchým kliknutím.
V menu máme i rychlé zkratky k síťovým volbám Windows, napájení aj. které ušetří proklikávání se ovládacími panely.
V systémové liště se po najetí myši na ikonku programu zobrazí i aktuální podrobnosti o nastavení všech sítí v počítači.
Program umí také uložit aktuální nastavení sítě, importovat a exportovat nastavení, a po zakoupení PRO verze zvládne nastavení proxy jednotlivým prohlížečům atd. (více na webu programu).
-
NetSetMan je tedy výborný síťový pomocník pro mobilní počítače s Windows. Sám jej používám na W7 jako nástroj ulehčující přecházení mezi sítěmi.
Chceme svobodný internet, otevřené operační systémy nebo potřebujeme dohled a přísné tresty? Kam směřují moderní technologie ovládané lidmi?
Za posledních několik let jsme mohli sledovat velký pokrok v rozvoji internetu a datových připojení. Domácnosti mají běžně internetové připojení v řádu několika Mbps, mobilní telefony se hranici 1 Mbps také pomalu ale jistě přibližují (v rámci pokrytí), k dispozici máme velkokapacitní záznamová média.
Na straně druhé je člověk, který tyto prostředky mnohdy zneužívá - ať už k nelegální činnosti, nebo ze strany organizací ke zvýšení zisku a šmírování občanů pod rouškou ušlechtilých zájmů.
Zajímáme-li se o dohodu ACTA ale i jiné podobné dohody, zjistíme, že tyto zájmy jsou výhodné především pro jejich tvůrce. Tyto dohody požadují aby internetoví poskytovatelé sledovali činnost svých klientů a tuto činnost zaznamenávali (byť je to velmi náročné jak po technické tak i finanční stránce). Za jakoukoliv podezřelou aktivitu může být klient odpojen. Už ale nikdo neřeší zda-li je na vině klient sám, nebo někdo kdo se připojil do sítě a za klienta se vydával. Podobně neřeší ani co stahoval klient, postačuje aktivita torrentů apod. jako možného nástroje. Není výjimkou ani požadavek na black list některých zakázaných serverů a také black list pro slova a fráze ve vyhledávačích.
Já si ale chci stáhnout linuxovou distribuci přes torrenta, podobně jako staré filmy, které se nikde neprodávají ale díky jejich dávnému vysílání v TV si můžu pořídit jejich kopii. Podobných situací najdeme hodně. Problém nastává i při pořizování záložní kopie originálního CD/DVD, kdy jsou tyto média opatřena ochranami proti kopírování. Dvakrát se mi už stalo, že se mi originální CD rozstřelilo v mechanice (a to se nejednalo o nějaký levný film z časopisu - někdy originálky drnčí více než vypálené CD/DVD).
Už vůbec neřeším nesmyslné výpalné pro OSA z každého média, tiskárny atd. Jsou to metody jak pod rouškou dobra získat velké a jisté finanční zdroje.
Můžeme se tedy dočkat třeba i cenzury internetu? Kdo bude určovat co smíme a co nesmíme? Bude kvůli několika špatným uživatelům doplácet celá společnost? A kdo zaručí že dohody o naší bezpečnosti a bezpečnosti vydavatelů nebudou vytvářena nekalými způsoby?
Nechci se dočkat doby, kdy budou moderní technologie zneužívána k potlačování lidských práv a k obohacování malé skupiny lidí. Raději bych se dožil doby, kdy budou lidi slušní a udělají další krok v evolučním stupínku.
V diskuzi můžete vyjádřit vaše názory a nápady.
Každý kdo si někdy kupoval notebook se jistě setkal s různými lákadly prodejců a výrobců. Nabízí nám mnohdy krásný “COOL” notebook s moderním lesklým vzhledem za výhodnou cenu. Je to ale to co potřebujeme a to co opravdu hledáme? Nenechme se zlákat.
Článek psaný jako rady obyčejnému uživateli.
Před koupí notebooku by jsme měli zvážit jeho využití. Měli bychom si položit následující otázky:
Design a mechanické vlastnosti notebooku - jsou první vlastnosti kterých si při pohledu na notebook všimneme. Dnešní trendy udávají co nejvíce lesklý a zaoblený design. Lesklé plasty jsou na pohled hezké, tím ale končí všechny jejich výhody. Cokoliv lesklého velmi zviditelňuje nečistoty a otisky prstů. Někdy se navíc může stát, že se lesklá vrstva ošoupe na obyčejný matný plast (hlavně pod klávesnicí, kde si opíráme dlaně rukou) a notebook pak působí špatným dojmem. Lesklé plasty také mnohem více zvýrazňují škrábance.
Matné plasty jsou méně náchylné na škrábance, nezvýrazňují otisky prstů a hůře se ošoupou užíváním. Pokud je barva matného povrchu tmavá pak ošoupané plochy nejsou tak viditelné jako na světlejších plochách.
Levné plastové konstrukce můžou také při častém přenášení praskat - hlavně v oblasti pantů displeje. Kvalitnější plasťáčky mají alespoň uvnitř notebooku pevné kovové šasi. Levné notebooky jsou uvnitř zpevněny spíše ohýbanými měkkými plechy, proto je celá konstrukce pružnější a může dojít k praskání plastů.
Dražší notebooky mají konstrukci z odlehčených kovů a tak jsou odolnější proti praskání a celkově je notebook pevnější. Kovy mají ale také jednu nevýhodu. Zatím co se plast při malém prudkém namáhání prohne, kov se může zmáčknout a zůstane promáčknutý, kdežto plast se vrátí do původní polohy. Tato situace se stává ale minimálně a hlavně při špatném zacházení.
Konstrukci tedy volíme dle požadavků na vzhled a na její pevnost - hlavně při častém přenášení.
Displej - by nám měl nabídnout co nejvíce prostoru pro naši práci a zároveň co nejvěrohodnější ničím nerušené barevné podaní. Velikost displeje a poměr stran jsou odvozeny od užití notebooku - na časté cestování a na cestách občasné využití notebooku na jednoduché činnosti (internet, kancelář), můžeme koupit notebook klidně i s 14″ a menším displejem. Pokud budeme notebook využívat často jak doma tak i na cestách, ve škole, v práci či jinde, zvolíme 15″, 15.4″, 15.6″ displeje. Pro opravdu pohodlnou práci se můžeme poohlédnout i po větších displejích (17″, 19″), nesmíme ale zapomenout, že od displeje se odvíjí o celkové rozměry i hmotnost notebooku.
S poměry stran je to už komplikovanější. Nejčastěji natrefíme na širokoúhlé displeje 15.4″ a 15.6″ které jsou takové univerzální - máme pracovní prostor i místo na postranní lištu s nástroji. Při psaní textů by se nám hodil užší a vyšší displej. Na noteboocích nás ale ten cca jeden centimetr nezachrání a tak klidně můžeme vzít širokoúhlý displej.
I podsvětlení displeje dnes dělíme a to na dvě hlavní části - pomocí LED (svítící diody) nebo pomocí CCF trubice (maličká zářivka většinou vespod displeje). Levnější displeje stále využívají starší metodu podsvětlení pomocí CCF. Trubice se ale zahřívají, mají větší spotřebu a mají menší životnost. Jakmile vidíte na takovém displeji zejména při startu načervenalou barvu podsvětlení, tak nezbývá displeji už mnoho života. Nově se tedy zaměřit na podsvětlení pomocí LED pokud je to možné.
Lesklý vs matný displej - je spor který dokáže rozhádat uživatele podobně jako Linux vs. Windows, Mercedes vs. BMW atd. Lesklý displej je rozhodně víc “COOL” a uvidíme ho u skoro všech vystavených notebooků. Platí mylný názor, že na lesklém displeji jsou lepší barvy atd. Bohužel je pravda že když srovnáme levný lesklý a matný displej, pak lesklý bude mít lepší barvy. S kvalitním matným (například profesionální matné panely od NECu) nemůže žádný lesklý displej soupeřit. Samozřejmě jde i o technologii samotného zobrazovače, ale povrch dělá také hodně.
Výhody lesklého displeje:
Nevýhody lesklého displeje:
Výhody matného displeje:
Nevýhody matného displeje:
Jaký si tedy vybrat displej? Měl jsem lesklý i matný, měl jsem levný i profi od NECu. Teď vím, že v notebooku bych volil matný displej. Na slunečním světle jsou oba dva typy stejně špatně pozorovatené, matný neodráží světlo, na domácí úpravu fotek má dobré barevné podání, na občasné sledování nějakého seriálu má dostatečné pozorovací úhly. Někomu lesklý displej nevadí a tak si jej koupí - bude ale často notebook natáčet tak aby mu ostré odlesky nesvítily do očí.
Výkon - si zvolíme v závislosti na využití notebooku. Na internet a kancelářské práce, jednoduché nebo starší hry, domácí úpravu fotek, nám dostačuje skoro každý notebook. Pokud budeme ale vykonávat náročnější činnosti - práce s grafikou, videem, dokonce hraní nových her, pak se neobejdeme bez výkonného notebooku s kvalitní oddělenou grafickou kartou. Nemá smysl psát přesné parametry protože by informace rychle zastaraly a kombinací HW je hodně.
Pro dostatečný domácí výkon na fotky, internet, kancelář, filmy a starší hry si pořídíme v době vydání článku notebook s dvoujádrovým procesorem od 1.5 GHz, grafickou kartou s alespoň 254 MB vlastní paměti a možností sdílené paměti RAM, velikost operační paměti RAM 2GB a můžeme být spokojení.
Náročný uživatel sáhne ale po výkonnějším stroji který díky vysokému výkonu vydrží mnohem méně při provozu na baterie, bude hlučnější a bude se také více zahřívat. Bude hledat notebook osazený procesorem s co nejvíce jádry na vysoké frekvenci, výkonnou grafickou kartou s velkou pamětí a rovněž operační paměť RAM musí být obrovská. Zvolí co nejvyšší hodnoty do jeho cenového stropu za který chce koupit notebook.
Připojení periferií - K notebooku často připojujeme další zařízení - myš, externí HDD, “flešky”, TV tunery, tiskárny, někdy i repráčky atd. Proto při výběru notebooku nesmíme zapomenout na dostatek konektorů, které potřebujeme. Rozhodně platí že čím více USB, tím lépe. Do USB zapojíme myš, externí HDD, “flešku”, chceme z USB nabíjet mobil a najednou máme mnohdy plno. Jsou situace kdy pokročilý uživatel má zapojeno hodně zařízení naráz.
Stejně tak je pro někoho důležité připojení k externímu monitoru - výstup by měl být stejný jaký má náš připojovaný monitor vstup. Minimum je klasický VGA konektor D-SUB pro analogový přenos obrazu. Lepší variantou pro externí LCD je ale konektor DVI, který přenáší signál digitálně - ne všechny LCD monitory mají ale DVI. K televizi připojíme notebook pomocí S-VIDEO nebo nového HDMI. Popřemýšlejme tedy jak a jestli chceme připojit notebook k televizoru, monitoru, projektoru a podle toho zvolíme konektory.
Snad každý notebook má vstup na mikrofon a výstup na reproduktory (stereo). Některé jsou ale vybaveny i vícekanálovým výstupem.
Další vybavení jako typ mechaniky, dokovací stanice, rozšiřující karty zajímají hlavně pokročilejší uživatele. Dnes jsou téměř všechny notebooky vybaveny vypalovací DVD mechanikou a rozšiřovacím slotem pro karty Express Card (maličké karty rozměry podobné kreditní kartě např. TV tunery).
Baterie - akumulátor, by měl mít co největší kapacitu. Čím větší kapacita a napětí baterie tím déle vydrží notebook při provozu na baterie. Do levných notebooků se dávají výrobní technologií mnohem horší baterie i když mají slušnou kapacitu, proto po čase rychle ztrácejí své vlastnosti. Časem se baterie opotřebuje a sníží se její kapacita.
Panuje mnoho legend jak správně nabíjet a vybíjet baterii v notebooku. U nových baterii Li-xxxx (tedy typ se kterým se setkáte) by jsme se měli vyvarovat úplnému vybití. Baterii nabíjíme pokaždé když je to možné bez ohledu na její aktuální stav. Baterii rozhodně nikdy nevytahujeme pokud to není nutné - baterie stejně chemickými procesy ztratí kapacitu a v notebooku přijdeme o levný záložní zdroj.
Levné notebooky - do 12000 Kč. Snaží se zaujmout hlavně vzhledem. Mnohdy nabízejí zajímavý výkon, provedení konstrukce není ale nejvhodnější a stejně tak i spolehlivost není největší. Výrobce v ceně počítá s jednou reklamací. Při častém používání se očekává životnost dva roky. Po této době nastává čas pro koupi nového notebooku. Někomu může tato metoda vyhovovat, protože výkonově notebook za dva roky zastará a stejně by kupoval nový notebook.
Středně drahé notebooky - od 12000 do 25000 Kč. Jsou to univerzální, středně výkonné notebooky s trochu lepším zpracováním. Často vydrží dva a více let každodenního přenášení a každodenní práce. Najdeme zde jak vzhledově moderní notebooky tak i pracovní decentní notebooky s matným displejem.
Drahé notebooky - nad 25000 Kč. Jsou to výkonné mobilní stanice s kvalitním zpracováním (záleží ale i na značce a modelu). Výkon je určen dle zaměření - někdy zde máme slabší notebooky s velkou výdrží při provozu na baterie, jindy velmi výkonné notebooky. V ceně nebo za příplatek dostaneme rozšíření záruky a takovýto notebook s trochou štěstí vydrží i 5 let každodenní práce a častého přenášení. Je jen otázkou jestli se nám vyplatí taková investice - pokud budeme chtít kupovat za dva roky nový notebook s aktuálním výkonem.
Závěr - Notebook vybíráme podle našich požadavků a ne podle moderních trendů. Pracovní notebooky vypadají většinou velmi jednoduše ale poskytují maximální možný komfort v rámci přenosného počítače. Moderní notebooky jsou zaměřeny více na vzhled a tvary, pohodlí je až na druhém místě. Rozhodneme se co od notebooku očekáváme a následně projdeme nejlépe několik internetových nebo i kamenných obchodů. Pokud nemáme potřebné znalosti tak se poradíme. Hlavně se ale nenecháme zlákat moderními lákadly, které stejně za rok nebudou “IN”.
Partnerská sekce pro IT profesionály:
Microsoft TechNet/MSDN
